Podívejte se na výsledky.
Právě jsme uzavřeli 18. ročník festivalu, který se již pomalu vydává svým vlastním životem.
Na oslavu připravili obětaví členové Zemanovic rodiny dorty a jiné sladkosti, šampaňské také nechybělo, tak jsme to poslední neděli hezky oslavili! Nejen plnoletost, ale i tento letošní ročník. Jaký byl?
Pohledem čísel velmi dobrý. Druhou sobotu se poprvé, co Deskohraní existuje, přehoupl počet návštěvníků přes tisíc.
Pravda, hrálo se tím pádem i na schodech či chodbách, každé místo se zaplnilo hráči s hrou. Moc si vážíme toho, že nedostatek herních stolů (více se jich sem ale opravdu nevejde!) většina bere takto sportovně. A to se snažíme od druhé festivalové soboty odpoledne odrazovat a dělat vše pro to, aby návštěvníci měli motivaci přijít i jindy, např. volnými vstupy v některé všední dny. Celkově festival navštívilo za devět dní na šest tisíc návštěvníků, kteří využili volné hraní i turnaje. Nejvhodnější den pro návštěvu je tradičně pondělí, úterý a čtvrtek, to s místem není problém. Zkusit můžete také rezervaci stolu, kterou jsme letos poprvé ozkoušeli.
Kde se hrálo? Zůstal zachován systém dvou herních prostorů (ludoték) – spodní tradičně se staršími klasikami v herním světě včetně takových, co se již nedají sehnat (to proto, abyste si je alespoň zde mohli zahrát), ale i řadou novinek. Všechny novinky od hlavních sponzorů byly pak k dispozici v prvním patře ve velké aule. Prodejní stánky se přesunuly před ni, do tzv. předaulí, takže v aule se jen hrálo a také zde vznikl předváděcí prostor, tzv. demozóna.
Tu hned první víkend zaplnilo Othellohraní. Víkend plný hry Othello, který se konal na Deskohraní jako doprovodný program k mistrovství světa ve hře Othello, jež letos probíhá v Praze, a to právě na našem festivalu. Zatímco mistrovství je určeno jen pro špičkové hráče hry Othello, Othellohraní bylo určeno jak aktivním hráčům Othella, tak nejširší veřejnosti, aby se mohla seznámit s touto jednoduchou a přitom hlubokou hrou. Zájem vzbudila mimo jiné hra Lid vs. Mistr (Emmanuel Lazard) – simultánní hra osmi zájemců a Mistra, kam byl zván úplně každý.
I když se festival koná již osmnáctým rokem a tudíž by vše mohlo běžet v zajetých kolejích, měníme se my i hry, zkoušíme stále, jak a co prezentovat a dostat k návštěvníkům. Tak například v ludotéce: je velmi těžké vysvětlovat komplexní náročné hry (herman by byl vytížen na několik hodin), ale chápeme, že doma z pravidel se to učí také těžce. Tyto hry jsou běžně označené jako červené (a kdysi vznikl klub červených desperátů vysvětlující pokoutně i červené hry.) Proto Šárka s Vaškem začali promýšlet a zkoušet, jak by šlo dělat "rychlokurzy komplexních her".
Po loňském zkoušení únikovky se do její realizace letos pustili lidé z Crimegame, o druhé festivalové sobotě jste si ji mohli vyzkoušet. Ozkoušený už je naopak bazar, který se již takřka tradičně koná od středy do neděle. Můžete sem přinést k prodeji své hry, které chcete poslat dál do oběhu, pokud je již nehrajete. Letos navíc upgrade pro kupující – ceny na všech hrách. Vedoucí bazaru Verča už to má velmi dobře zmáknuté. Ustálila se i podoba Fóra autorů. Zajímá vás, jak vznikají nové hry? Chcete testovat prototypy? V pátek a v sobotu bylo možné se zapojit. Zpestřením se v druhé půli Deskohraní stala Deskoherní Challenge o zahrání všech her z hlavního regálu, což je úctyhodných 149 druhů her. Zkrátka každý, kdo si nějakou hru zahrál, získal její vlaječku. A mohl se podělit sdílením na sociálních sítích. V neděli se podařilo udolat i posledních několik málo kousků, takže úkol splněn!
Na Deskohraní i letos proběhly desítky turnajů, od jednoduchých po mistrovské, ale pozor, letos už s našimi vlastními hodinami! (Tam, kde je to potřeba.) Zkušení turnajáci je připravili a odvedli, předali medaile, diplomy i ceny (hry či poukázky na ně), výsledky jsou jako vždy přehledně k dispozici na webu Deskohraní. Zde zmiňme tentokrát alespoň celkového vítěze Pětimysli, tj. klání o nejvšestrannějšího hráče, jímž se stal Martin Boreš, gratulujeme! Když jsme u ocenění.
Na Deskohraní se tradičně při závěrečném ceremoniálu vyhlašuje hra roku (více viz http://hraroku.cz/). Hrou roku byla Akademií her zvolena hra Ostrov Skye v dětské kategorii pak hra Karak.
Dalšími finalisty tohoto ročníku jsou (v abecedním pořadí):
Pokud vám letos přišli hermani nějací spokojenější, tak vězte, že i láska k hrám prochází žaludkem. Letos byla naprosto luxusní nabídka jídla nejen pro hermany, ale i běžné návštěvníky, která začíná samozřejmě v bufetu. Ten vedou obětavé ženy z Devíti životů (http://devet-zivotu.cz/). Vaří, pečou, zásobují a ještě se při tom usmívají. Bohužel letos naposled, tak snad jste stihli ochutnat některou z výborných polévek či buchet. Moc jim děkujeme za tolik let obětavého starání se o naše žaludky, byť s tím měly spousty práce, honění, braly si dovolenou a celý výdělek dávaly na kočičí útulek. Moc si vaší činnosti vážíme! Od péče o hermany jim částečně odlehčila Holka modrooká alias Veronika, která až pod nos servírovala hermanům vynikající bezmasé obědy. (Masová alternativa byla v nedaleké mexické restauraci.) A do třetice je nutné vyzdvihnout zásluhy Matěje Šmardy, který nejen že na každé Deskohraní přiveze plech s buchtou, ale letos se staral o servírování klasické polední svačinky a hlavně přísun pití!
Poděkování patří i Kláře Pokorné, která několik let vedla dětskou ludotéku, ale letošní rok již naposledy. Snad na její skvělý přístup naváže někdo další, protože to je velký servis a dobré útočiště pro děti. Byť jen o víkendech. „Jen“ by mělo být v uvozovkách, neboť i to dá pořádně zabrat. A hlavně nastěhování i odvezení věcí. Pátek před Deskohraním i poslední neděle jsou proto již tradičně pro všechny pomáhající dosti náročné. Díky vstřícnosti správců Tyršova domu bylo možné navézt nějaké věci již v předstihu. Díky Fazoli, Pegasovi a Alnagonovi tak bylo páteční stěhování o dost snazší a na místě bylo rovnou práce dost, nemuselo se čekat na přijíždějící stěhovací auta. I tak se přípravy protáhly k půlnoci. Závěr byl mnohem lepší, dost před půlnocí již Tyršův dům potemněl a utichl.
Poslední letošní novinkou byl pokus propojit odborníky, vydavatele a další osoby zainteresované kolem her. Uskutečnila se polouzavřená (i z důvodu malého prostoru velmi komorní) Deskoherní minikonference s lehce bláznivou formou lightning talk, kdy každý vystupující měl 6 minut. Mluvilo se o tom, co děláme, co se povedlo, ale třeba i o negativních trendech v hrách a hlavně, všichni se setkali. A největší ocenění padlo z úst jednoho přítomného: „Deskohraní je skvělý festival se srdcem, na který se přes všechny rozpory vždycky rád vrací a těší.“ Přes všechen stres a lehký chaos s tím spojený, my také! Ať žije nový ročník 2019!